účinkují:
NHK Symphony Orchestra
Fabio Luisi – dirigent
Akiko Suwanai – housle
program:
Tōru Takemitsu: Three Film Scores
Alban Berg: Koncert pro housle a orchestr „Památce anděla“
Johannes Brahms: Symfonie č. 4 e moll op. 98
NHK Symphony Orchestra, tedy Symfonický orchestr Japonského rozhlasu a televize, se pyšní reputací nejlepšího asijského orchestru s téměř stoletou tradicí, kterou zdobí koncerty s Herbertem von Karajanem, Igorem Stravinským nebo Lovro von Matačićem. V čele orchestru stály osobnosti jako Herbert Blomstedt, Wolfgang Sawallisch, André Previn či Paavo Järvi. Ti všichni formovali zvuk tělesa, jehož hru popsal britský deník The Guardian jako „úžasně disciplinovanou, křehkou a odhodlanou, přitom expresivní…“ Na Pražské jaro přijíždí NHK Symphony Orchestra se svým stávajícím šéfdirigentem Fabiem Luisim, aby společně s houslistkou Akiko Suwanai uvedli program spojující hudbu Johannesa Brahmse, Albana Berga a klasika japonské hudby Tōru Takemitsu.
„Rád vytvářím něco nového, co dosud neexistuje,“ vyjádřil se v jednom rozhovoru rodák z italského Janova Fabio Luisi. V čele NHK Symphony Orchestra stojí od sezony 2022–2023 a již jeho inaugurační koncert sklidil nadšené ovace. „Úžasné provedení. Rozhodně nejdokonalejší Verdiho Requiem, které jsem kdy slyšel,“ nešetřil na světovém hudebním portálu bachtrack.com chválou kritik Nahoko Gotoh. Umělec obdařený výjimečným talentem, jenž má vášeň nejen pro hudbu, ale i pro svět vůní a výrobu vlastních parfémů, je protřelým světoběžníkem. Kromě pozice v Japonsku zastává rovněž post hudebního ředitele Dallaského symfonického orchestru a šéfdirigenta Dánského národního rozhlasového orchestru. Pravidelně se také vrací k Berlínským filharmonikům, Cleveland Orchestra, do milánského Teatro alla Scala či do newyorské Metropolitní opery, kde v letech 2011–2017 působil na pozici hlavního dirigenta. Držitel Ceny Grammy za LIVE nahrávku posledních dvou částí slavné tetralogie Prsten Nibelungův Richarda Wagnera pro Deutsche Grammophon se vrací na Pražské jaro po dlouhých pětatřiceti letech!
„Již první tóny ohromily velikostí zvuku a hloubkou hutné a temné barvy ve všech polohách.“ Takto sugestivně vylíčil své dojmy z koncertu houslistky Akiko Suwanai kritik portálu classictoulouse.fr. Ještě jako náctiletá posbírala Akiko Suwanai ceny z největších soutěží světa: druhé místo v Paganiniho houslové soutěži v Janově, v Soutěži královny Alžběty v Bruselu a v roce 1990 se stala absolutní vítězkou Čajkovského soutěže v Moskvě. Od té chvíle patří k nejvyhledávanějším houslistkám světa, ceněna jak posluchači, tak kritikou. Spolupracovala s největšími dirigentskými osobnostmi 21. století, včetně Seiji Ozawy, Zubina Mehty, Lorina Maazela, sira Antonia Pappana, Myung-Whun Chunga či Daniela Gattiho. Koncert pro housle a orchestr Albana Berga, který zahraje na Pražském jaru, uvádí na světových pódiích pravidelně. K jejím nejslavnějším provedením tohoto díla patří koncert před televizními kamerami na Salcburském festivalu, kde ji doprovodil Gustav Mahler Jugendorchester pod vedením Pierra Bouleze. The New York Times o její interpretaci tehdy napsaly: „Bergovo poslední dokončené dílo zahrála přesvědčivě s poddajnou krásou.“ Rakouský skladatel Alban Berg (1885–1935) zkomponoval koncert v roce 1935 na paměť Manon Gropius, dcery Almy Mahlerové a architekta Waltera Gropia, která v osmnácti letech zemřela na dětskou obrnu. V mimořádně jímavém díle, jemuž dal Berg podtitul „Památce anděla“, spojil prvky dodekafonie s tonalitou a citací z kantáty O Ewigkeit, du Donnerwort BWV 60 Johanna Sebastiana Bacha.
Z Bachovy kantáty cituje také Johannes Brahms (1833–1897) ve své Symfonii č. 4 e moll op. 98, a to pasáž, ve které je zhudebněn text: „Všechny mé dny, které ubíhají v utrpení, nakonec ukončí Bůh v radosti.“ Svou poslední symfonii komponoval skladatel v tichém rakouském městečku Mürzzuschlag v Alpách. Navzdory krásnému prostředí i příznivé životní situaci zde v roce 1884 napsal jedno z nejtemnějších či „nejosudovějších“ děl tohoto žánru, s výjimkou zářící, energické třetí věty, kterou Brahmsův přítel a první životopisec Max Kalbeck spojil s tímto Goethovým citátem: „Největší rozkoš je nejsvůdnější jen tehdy, když se přimkne do blízkosti nebezpečí a užívá si v jeho sousedství příjemně děsivých sladkých pocitů.“
Tōru Takemitsu (1930–1996) je považován za nejvýznamnějšího japonského skladatele 20. století. V jeho tvorbě se snoubí vliv japonské tradiční hudby, evropské tradice a avantgardy. Mezi jeho celoživotní vášně patřil film; sám složil hudbu k více než stovce snímků, včetně dnes již klasického dramatu Ran režiséra Akira Kurosawy. „Nemám rád věci, které jsou příliš čisté a rafinované. Zajímá mě spíš to, co je skutečné. A filmy jsou tak plné života,“ vyjádřil se jednou Takemitsu. Na Pražském jaru uslyšíte v provedení NHK Symphony Orchestra jeho Three Film Scores (Hudbu ke třem filmům) pro smyčcový orchestr, ve kterých čerpá ze svých partitur ke snímkům José Torres o životě slavného amerického boxera, Černý déšť a Tvář toho druhého. Pražskojarní večer plný splněných hudebních přání tak otevře úžasně obrazotvorná hudba, jež fantasticky pracuje s napětím, pohrává si s naší imaginací, dotýká se našich snů a odráží Takemitsovo ovlivnění americkou hudbou.
Koncert se koná v rámci 80. ročníku MHF Pražské jaro.