Program je koncipován jako připomínka výročí 80. let konce 2. světové války a je sestaven z děl skladatelů židovského původu. Ke stejnému původu se hlásí také protagonisté večera. Během koncertu budou čteny úryvky z knihy Helgy Weissové-Hoškové „Deník 1938 -1945“.
program:
E. Bloch: Ze židovského života
J. Hošek: Židovské a klezmerové melodie
M. Bruch: Kol Nidrei op. 47
T. Avni: Kadiš
D. Popper: Jako kdysi v krásnějších dnech op. 64/1
D. Popper: Suita pro dvě violoncella op. 16
Dominika Weiss Hošková začala hrát na violoncello ve čtyřech letech. Po studiích na Pražské konzervatoři (prof. V. Jírovec, prof. V. Kočí) a soukromých lekcích u prof. Miloše Sádla pokračovala na AMU v Praze, kde absolvovala magisterské studium ve třídě svého otce doc. Jiřího Hoška a následně doktorské studium s tématem Židovské náboženské motivy v tvorbě pro violoncello. Studovala na Jerusalem Academy of Music and Dance (prof. Zvi Plesser – violoncello, prof. Avi Abramovic – komorní hudba).
Její aktivity byly oceněny v červnu 2010 udělením Stříbrné medaile Senátu Parlamentu ČR za šírení dobrého jména a tradic České republiky ve Státě Izrael.
Dominika Hošková se stala nejmladší českou úcastnicí Mezinárodní hudební soutěže Pražského jara 2000. Nadace Český hudební fond ji ocenila udělením stipendia pro nejúspěšnější studenty a v roce 2006 ji nominovala na Prémiovou listinu ČHF pro nejlepší mladé interprety. Získala absolutní vítězství ve všeoborové smyčcové soutěži „The competition in memory of David Gritz“ v Izraeli a 1. cenu v „The Rose Choron Chamber Music Competition“ v roce 2009.
Svá studia doktorským programem na téma „Židovské náboženské motivy v tvorbě pro violoncello“. Absolovovala mistrovské kurzy u Csaby Onczay, Jeana-Marie Gamarda, Dudu Selly, Zvi Plessera, Hilela Zoriho nebo Itzhaka Perlmana. Koncertuje s předními českými a izraelskými orchestry, vystupuje na sólových recitálech.
Jiří Hošek je pokládán za jednu z nejvýraznějších postav interpretačního umění současnosti. Hru na violoncello studoval u Pravoslava Sádla na Konzervatoři v Praze (1970 – 75) a prof. Miloše Sádla na Hudební fakultě AMU, již absolvoval s vyznamenáním roku 1980. Své umění pak zdokonaloval ještě u prof. Bernarda Michelina při stáži na pařížské konzervatoři a letní akademii v Nice (1981). Jako stipendistu Českého hudebního fondu jej vedli Alexandr Večtomov a Josef Chuchro, absolvoval i Bartókův seminář v Szombathely u prof. Lászlo Mezö.
Zúčastnil se 10 mezinárodních soutěží, v nichž byl oceněn mj. jako finalista Casalsovy soutěže v Budapešti, diplomy Bachovy soutěže v Lipsku a dvou Čajkovského soutěží v Moskvě 1978 a 1982. Stal se laureátem Mezinárodní violoncellové soutěže Pražského jara 1980. Řadu dalších cen a diplomů získal v domácích interpretačních soutěžích; jmenujme z nich absolutní vítězství v interpretační soutěži ČSR roku 1980.
Od studentských let pravidelně koncertuje doma i v řadě evropských zemí, nahrává pro rozhlas i na trvalé nosiče zvuku. Na CD nahrál nejen jednotlivá slavná díla violoncellové literatury, jako jsou koncerty Schumannův nebo Lalův, ale i významné souborné nahrávky, např. pozdních violoncellových děl Sergeje Prokofjeva, dva soubory židovské hudby a na dvou CD komplet děl Antonína Krafta, Davida Poppera, či soudobých českých autorů. V roce 1999 nahrál na CD oba violoncellové koncerty Bohuslava Martinů.
Pozoruhodně se uplatnil jako sólista i zanícený vykladač v televizních pořadech o Antonínu Kraftovi, o Davidu Popperovi a o Mikulášovi Kraftovi, z jejichž tvorby některé skladby i rekonstruoval a nově oživil.
Má velmi bohatý repertoár od hudby barokní až po dnešek a je vůbec mnohostranným hudebníkem: byl koncertním mistrem Symfonického orchestru Českého rozhlasu (1991 – 96), hrál i ve filmových rolích (režie V. Olmer), komponoval scénickou hudbu pro Divadlo na Fidlovačce, vyvíjí bohaté aktivity i v žánrech populární hudby.
Je docentem Hudební fakulty AMU v Praze, kde 20 let pedagogicky působil v letech 1994-2014. V roce 1998 byl jmenován sólistou Českého rozhlasu. Kritika oceňuje na Hoškově hře zvláště brilantní techniku a oduševnělý výraz. Za propagaci Žižkova vyjádřenou zejména hudebním festivalem Nekonvenční žižkovský podzim, který založil a organizuje od roku 1997, byl zapsán v prosinci roku 1999 do Knihy cti městské části Praha 3 a následně vyhlášen „osobností Žižkova roku 2000“. Jako jediný violoncellista reprezentoval českou violoncellovou školu na Pražském jaru naposledy v r. 2014.
Koncert se koná v rámci HF Klášterní hudební slavnosti.